Obec Věž
Obec Věž

Historie

Obec

historie

Její jméno se odvozuje od slova věž znamenající vysokou a úzkou stavbu. Obec se také jeden čas nazývala Rothen Thurm - Červená Věž. Poprvé se Věž připomíná v roce 1404, kdy patřila Mikuláši z Lipničky. Dalšími majiteli byli páni z Lipé, Hynek z Lipé ji odevzdal Lévovi z Lukého. V roce 1533 ji prodal Jan z Lipé Václavu Onšovskému z Onšova, jeho syn Jan ji prodal Barboře Šlikové, manželce Františka z Thurnu, které byl dlužen neznámý obnos. Ves tak připadla k lipnickému panství. Když v roce 1586 František zemřel, připadlo panství jeho synům. Bratři se nemohli dohodnout o rozdělení panství, a tak je nakonec musel rozsoudit sám císař Rudolf II. Lipnické panství obdržel Martin hrabě z Thurnu. Martin Thurn prodal v roce 1588 ves Věž a Petrkov Burianu III. Trčkovi z Lípy a na Světlé. Věž tak připadla ke Světlé. Jeho syn Jan Rudolf Trčka z Lípy nesl těžce prodej rodného hradu Lipnice. Proto ho v roce 1595 koupil od Martina, hraběte z Thurnu. V té době se Věž dostala opět pod lipnické panství.

V tomto čase byla ve vsi přestavěna tvrz na renesanční zámek.

Změna nastala po bitvě na Bílé hoře 1620. Císař Ferdinand II. se domníval, že jeho slavný vojevůdce z třicetileté války Albrech z Valdštejna se chce stát českým králem. Proto nechal své vojevůdce úkladně zavraždit v noci 26. února 1634 v Chebu. S Valdštejnem  a Kinským byl zavražděn  i Adam Erdman Trčka z Lípy. Tak vyhynul po meči tento starodávný český rod. Jeho otec syna dlouho nepřežil, zemřel utrápen bolem 29. září 1634. Veškeré jeho statky a majetek nechal císař zkonfiskovat a připadly královské komoře. Jednalo se o čtyřicet panství, jejich cena byla odhadnuta na čtyři miliony zlatých. Císař panství rozprodal a některé věnoval svým věrným, převážně cizozemcům. Panství Lipnice s Věží, Vilímovcem, Vítonínem, Volichovem, Velkými a Malými Kojkovicemi, Dolním Městem, Petrkovem a Šebestěnicí, obrdžel darem v roce 1636 plukovník  Matouš, baron z Verniéru, příslušník francouzské šlechty. Neštěstím pro celý kraj se během třicetileté války stal příchod švédského vojska k Lipnici v listopadu 1639. Město vyplenili a vypálili. Cestou vypalovali všechny statky a vesnice a velice trpěli i lidé, kterým šlo často o život. Na Lipnici se opět vrátili v roce 1645. Překvapili zdejší hradní posádku a hrad obsadili. Odtud vyjížděli na loupežnické výpravy do nedalekého okolí. Všude drancovali a loupili. Přestože byl hrad několikrát císařským vojskem dobýván, odolal a nebyl dobyt. Švédové odtáhli až po Vestfálském míru v roce 1648. Ve Věži žilo v roce 1651 devadesát dva  obyvatel. Berní rula uvádí v roce 1659 ve vsi sedm usedlých rolníků, Matouše Kočího, Mikuláše Kováře, Matěje Hladíka, Adama Košťála, Jana Hurta, Markétu Pánkovou a Jakuba Koláře. Nově usedlý je zde uveden Jan Vítů. Dva rolníci s neprosperující živností, Burjan Šedivý a mlynář Jan Javůrek. Ten vlastnil mlýn o jenom kole a pilu. Je u něj poznámka - chudej. Pak je v rule uváděno pět rolníků, kteří mají grunt pustý a spálený, jejich role leží ladem. Jednalo se o grunt Duškovský, Prchalovský a Skulinovský. Na gruntu Bubnovský a Novotnýho stojí jen část stavení, bez hospodáře a role leží ladem. Na tomto soupisu je vidět, jak třicetiletá válka poznamenala zdejší vesnice. Ve vsi byli i živnostníci Jan Švec - švec, Jiří Řeznik - řezník, Kašpar Švec - švec a Václav Švitora bez udání  profese. Když Švédové odtáhli, přistěhoval se na hrad opět majitel Matouš z Verniéru. Po jeho smrti zůstali jako dědici tři jeho synové. Nejstarší z nich František Leopold z Verniéru odkoupil od svých bratrů jejich podíly a stal se v roce 1669 samostatným majitelem  lipnického panství. Závětí ze dne 2. září 1688 zanechal panství svým dětem ze dvojího manželství. Dědictví však bylo dost zadlužené a děti neměly dostatek finančních prostředků na oddlužení. Aby majetek zůstal v rukou tohoto rodu, prodali panství 3. června 1692 svému strýci Janu Bartoloměji, svobodnému pánu z Verniéru a jeho manželce Marii Rosalii, rozené baronce z Kaymbachu. V říjnu 1703 prodali manželé statek Věž se zámečkem, nábytkem v něm, pivovarem, kovárnou, mlýn, mastný krám a stříbrné doly s dvorem Veselsko Františku Antonínu, baronu z Gastheimu. Panství Věž se tak stalo samostatným zbožím. Panství držel šest let a opět ho prodal v červenci 1709 Michalu Acháci, svobodnému pánu z Kirchnerů. Od té doby nastalo časté střídání majitelů zdejšího statku a zámku. V říjnu 1713 koupil Věž a Květinov František Karel, říšský hrabě z Pottingů. Za pět let celé panství prodal Janu Fridrichovi, hraběti Seilern a Aspang. František Karel si ponechal pouze stříbrné doly. Jaký z nich byl užitek nebo kolik stříbra se vytěžilo, není známé. Majitel panství se změnil opět v prosinci 1722. Zakoupil ho Karel Jáchym, říšský hrabě Breda. Panství držel pouze tři roky. Koupil je spolu s Květinovem František Josef Mosser, komerční rada a mešťan Starého města Pražského. Za jeho držení došlo k přestavbě kaple svatého Jana Nepomuckého k zámku. Její vysvěcení se uskutečnilo 4. října 1730. Malé stříbrné doly pod Věží koupil za 800 zlatých rýnských od Františka Karla, hraběte z Pottingů, Karel Vilém Hejp, kutnohorský obchodník. Doly asi moc nevynášely, proto za rok změnily majitele. Za stejnou cenu je koupil majitel věžského statku František Josef Mosser. Stříbrné doly tak přešly opět od správu zdejšího statku. Šachty bývaly ve spodní části parku a na vedlejším poli. Stříbra v rudě bylo málo a tak se dolování nevyplácelo. Přesto náklady na těžbu byly veliké a majitel se brzy dostal do dluhů. Tím skončilo zdejší dolování a šachty zůstaly opuštěné a později částečně zasypané. Panství Věž a Květinov se dostalo do dražby, v níž je koupil v roce 1733 Václav Ignát, hrabě Deym ze Stříteže. Václav Ignát vyměnil Věž a Květinov za panství Jankov a doplatek s Teresií Eleonorou baronkou Tunchlovou, rozenou z Říčan. Ve své závěti z roku 1750 odkázala tato paní veškerý majetek Janu Františkovi z Degenu. Jan František zemřel bez zanechání poslední vůle. Panství tak zdědil jeho synovec František Antonín z Degenu. Hospodařil ve Věži a Květinově přes třináct let. Oba statky prodal 26. července 1787 Václavu Segenschmiedovi, městskému kupci z velkého Meziříčí. V červnu 1789 obdrželi v dědictví oba statky Marie Anna, rozená Segenschmiedová a její manžel Bernard Krzivanek. Manželé prodali statek Květinov, a tak zůstal statek Věž a dvůr Veselsko samostatný. Marie Anna se asi rozešla se svým manželem a zbavila ho spoluvlastnictví. Stala se tak od roku 1809 vlastnicí panství. V té době začala vzkvétat i samostatná ves. Žilo zde v roce 1833 pět set dvacet obyvatel v sedmdesáti šesti staveních. Došlo i ke stavbě obecního špýcharu  na náklady statku Věž a Lhoty Hurtovy. Velkým přínosem se stala stavba císařské silnice zvané poličsko- písecké (dnes Havlíčkův Brod - Humpolec) v roce 1833. Marie Anny Krzivanková prodala v srpnu 1836 statek Věž s polužním dvorem Veselsko svému synovi Eduardovi Krzivankovi, mešťanu v Kutné Hoře. Krzivankovi si postavili ve Věži i jednopatrový dům mezi panským pivovarem a panskou kovárnou. Zásadní změnu v uspořádání státu přinesl rok 1848. Po zániku patrimonií došlo k nové organizaci územních jednotek tzv. politické okresy. Věž připadla pod okres Německý Brod až do roku 1940. Velký požár v roce 1859 zničil šest stavení a některá velmi poškodil. Požár zavinila nedbalostí Marie Horká v čp. 14. Rozpouštěla máslo, které se na otevřeném ohni vzňalo a od něho pak celé stavení. Oheň potom za silného větru  přeskakoval z domu na dům. Bitva u Hradce Králové dopadla pro Rakousko - Uhersko špatně. Pruské vojsko zde v roce 1866 vyhrálo a táhlo na Vídeň. Vojsko projíždělo i přes Věž, kde pobralo obyvatelům potraviny, kuřivo a zájem mělo i o koně. Po uzavření míru táhli zpět a situace se opakovala. Když odtáhli, zanechali za sebou nejen bídu, ale i smrtící nemoc choleru. Ve vsi zemřelo na tuto nemoc čtyřicet devět obyvatel. Ve Věži vznikla v roce 1866 i expozitura poštovního úřadu. Dvakrát denně sem přijížděl poštovní povoz tažený koněm z Německého Brodu odvážející a přivážející poštovní zásilky.

Nešťastným dnem pro věžský zámek byl 22. květen 1881. V ten den vypukl v panské stáji zámku oheň. Padla mu za oběť stáj, část zámku a hlavně zámecká kaple svatého Jana Nepomuckého. Při sčítání lidí a bytu v roce 1880 zaznamenala Věž největší počet obyvatel v celé historii. Žilo tady 1174 obyvatel, bydlících ve 109 staveních. Ve vsi žila i veliká židovská komunita. Živila se převážně obchodem a později odešla do větších měst. Eduard Krzivanek zemřel mladý a svobodný. Ještě před svou smrtí prodal  v roce 1881 panství s Veselskem JuDr. Antonínu Waldertovi, pražskému advokátovi. Nový majitel v nově koupeném zámku strávil pouze jednu noc. Vše za něj potom řídil správce. Ten nechal osázet náves stromy a upravil malý ostrůvek uprostřed rybníčku na návsi. Nový majitel neměl o statek se zámkem zájem a na venkově se mu nelíbilo. Prodal ho proto dalšímu advokátovi JuDr. Gustavu Jahnovi. Na statku sám nehospodařil. Pronajal si ho od něj pan Adler, který však nájem brzy vzdal. JuDr. Gustav Jahn prodal statek se zámkem v roce 1898 Janovi a Matyldě Dvořákovým, bankovnímu úředníkovi z Dolní Dobrouče.

Závěr a začátek století přál zakládání různých spolků, které měly upevnit národní identitu. Jednalo se o spolek Národní jednoty pošumavské v roce 1895, spolek dobrovolných hasičů v roce 1894, spořitelní a záložní spolek pro Věž a okolí v roce 1900 a hospodářský spolek v roce 1902. Pro dluhy se dostal statek v roce 1906 do konkursu. Jeho dluh převzala Choceňská záložna. Ta ho potom 20. listopadu 1907 prodala Robertu, rytíři ze Stanglerů, který přišel do Věže z Kališť. Robert měl za manželku sestřenici Marii, rozenou Schmidtovou z Kvasetic. Tomuto sňatku musel dát povolení až papež Pius X. Spolu měli jedinou dceru Editu. Nový majitel se dal ihned do oprav zámku. Následkem sarajevského atentátu se rozpoutala první světová válka. Z Věže narukovalo přes sto čtyřicet mužů. Na práci zde zůstali pouze jako i jinde starci, ženy a větší děti. To, co se podařilo vypěstovat, se muselo odevzdat pro vojenské zásobování. Přijížděli i lidé z větších měst prosit o potraviny. Dvacet zdejších mužů se dostalo do zajetí nebo přeběhlo k nepříteli. Později vstoupili do československých legií v Rusku, Itálii a Francii. Devatenáct vojáků se již ke svým rodinám nevrátilo. Zemřeli na bojištích daleko od domova. Obyvatelé proto přijali radostně konec války a vznik samostatné Československé republiky. Radostnou událostí bylo zavedení elektrického proudu v obci. Proud odebírali lidé od soukromé elektrárny majitele velkostatku Roberta Stanglera. Poplatek činil pět korun z jedné žárovky. Proud z veřejné sítě se dostal do obce až v roce 1938. Robert Stangler byl pokrokový statkář, který podporoval místní školu a v roce 1921 založenou tělocvičnou jednotu Orel. Výstavba nových domů probíhala podél levé strany silnice a pod parkem od roku 1926. Značně se tak Věž rozšiřovala. Na památku padlým občanům v první světové válce  nechala obec postavit před zdejší školou pomník. Slavnostní odhalení za přítomnosti legionářů, hasičů a obyvatel z Věže a okolí se uskutečnilo v červenci 1936. Na jaře 1939 došlo k obsazení celé republiky německým vojskem. Vznikl tak protektorát Čechy a Morava. Nastala podobná situace jako za první světové války. Německé vojsko bojovalo na mnoha frontách a potřebovalo nejen potraviny, ale i šatstvo a další suroviny. Vše se muselo odevzdat a tak nastala opět bída. Za neodevzdání potravin, obilí hrozil i trest smrti. Věž přešla od roku 1940 pod okres Humpolec do roku 1945, kdy se vrátila opět pod okres tehdy již Havlíčkův Brod. V závěru války bylo do obce přiděleno několik desítek německých přistěhovalců, kteří utíkali z obsazených území, říkalo se jim národní hosté. V dubnu 1945 se usídlil v obci prapor německé pěchoty. Začátkem května opouštěli přistěhovalci obec a 9. května opustila Věž i německá vojenská posádka. Brzy potom přišla do obce vojska Rudé armády a rumunští vojáci. Došlo k ustanovení místního národního výboru, jehož předsedou se stal kameník Josef Kratochvíl. V řádných volbách v květnu 1946 se stal novým předsedou Jan Velíšek. V dalším roce zemřel poslední majitel velkostatku a zámku ve Věži, rytíř Robert Stangler. Velkostatek pak vedla jeho žena Marie se správcem Antonínem Bíbrem. Sama zemřela v roce 1955 a je pohřbena v hrobce Krista Krále v parku. V únoru 1948 převzala moc komunistická strana. Došlo k odstranění všech rysů parlamentně demokratického systému a byl zaveden totalitní systém diktatury KSČ. Na zdejší velkostatek byla uvalena národní správa. Prozatímním správcem byl jmenován dosavadní správce Antonín Bíbr. Půda statku byla rozparcelována na zahrádky a část přidělena drobným zemědělcům. Došlo i na zrušení lihovaru Ve statku. Statek převzal do správy Československý státní statek Květinov. Hospodařil na pozemcích a zavedl dokrmnu hovězího dobytka. Po různých dohadech bylo ve Věži založeno jednotné zemědělské družstvo v roce 1957. V zámku probíhala přestavba na domov důchodců. Dbalo se na kulturu poplatnou v té době. V hostinci u Pavlíčků byl zřízen kinosál a dvakrát týdně se zde promítaly filmy. Později zde bylo postaveno i jeviště pro místní ochotníky. V šedesátých letech minulého století zlomil silný vítr lípu u křížku, jejíž věk byl odhadován na třista let. Zároveň spadl na lípě upevněný zvonek. V roce 1960 byla uzákoněna nová organizace krajů a okresů. Věž se dostala s okresem Havlíčkův Brod do Východočeského kraje. Rozsáhlá výstavba vodovodu za brigádnické pomoci obyvatel probíhala v roce 1967. Došlo tak k zásobení všech domů a objektů kvalitní pitnou vodou. Ke sloučení Místního národního výboru v Jedouchově s Místním národním výborem Věž došlo v roce 1971. K dalšímu slučování došlo až v roce 1985, kdy se připojila Věž, Skála a Leština. Novou prodejnu smíšeného zboží otevřeli pro obyvatele v roce 1975. Pod obcí došlo k výstavbě veterinárního a sanačního ústavu o rok později. Dnes se tento podnik nazývá ASAP Věž s.r.o. a zaměstnává řadu zdejších obyvatel. Na jaře 1989 započala výstavba nové víceúčelové budovy místního národního výboru.

Po politických změnách v našem státě zanikl národní výbor a opět jsme se vrátili k obecním úřadům. Pokračovala výstavba víceúčelové budovy, která skončila v říjnu 1992. V budově je i umístěna pošta, knihovna, ordinace obvodního lékaře, kancelář obecního úřadu, archiv a zasedací místnost. Největší akcí nového obecního úřadu byla plynofikace celé obce v letech 1997-1998. Jednotné zemědělské družstvo se transformovalo na ZD Věž. Někteří členové si vzali svá pole a začali sami hospodařit. V létě 1999 založili zbylí zemědělci akciovou společnost Věž a.s. Dnes má společnost název ZAS Věž a.s. a hospodaří na 658 hektarech pronajatých polí. Na návsi naproti zámku stojí kamenný kříž ze začátku 19. století. Uprostřed návsi je umístěn pomník rumunským vojákům padlím na konci druhé světové války v okolí Věže. V současnosti jsou části obce i vesnice Skála, Leština, Mozerov a Jedouchov. Ve Věži žije osm set dvacet obyvatel, včetně obyvatel Domova ve Věži.
V roce 1900 bylo ve vsi 109 domů, 590 obyvatel, byly zde - 3 třídní škola, pošta spořitelní a záložní spolek, valcha na sukno a kamenictví. 

Zámek

ZámekZámek je situován západním průčelím k silnici Havlíčkův Brod -Humpolec (I/34), která protíná náves. Je jednopatrový s průjezdem uprostřed, s valeně klenutým přízemím a s poschodím s plochými stropy. V jídelně se nachází novorenezanční ornamentální malba s obrazy 4 českých hradů.

ZámekPo roce 1709, kdy statek Věž koupil Michal a Achác Kirchner, se jeho majitelé rychle střídali. V roce 1725 jej koupil rytíř František Josef Mozar. Ten dal v roce 1728 – 1730 k východní straně oblého zámku přistavět severní krátké křídlo a jednolodní barokní kapli sv. Jana Nepomuckého s půlkruhově uzavřeným presbytářem, klenutým křížovou klenbou a konchou. Stěny kaple, členěné pilastry, byly tehdy vybaveny sedlově uzavřenými okny. Nástropní malby na plackové klenbě pocházejí až z první poloviny 19. století. Věžský statek, zadlužený zejména neúspěšnými Mozarovými pokusy o dolování stříbrné rudy v okolí, se dostal do konkursu a byl roku 1733 prodán Václavu Ignáci Dejmovi ze Stříže. Jeho manželka Marie Karolina Dejmová dala v roce 1740 - 1750 upravit zahradní průčelí zámku, kde byl před jednoosý rizalit postaven balkón s rokokovou mříží, nesený čtyřmi egyptskými sloupy. Roku 1820 bylo celé zahradní průčelí upraveno empírově. Statek ve Věži, k němuž v polovině 18. století náleželo sedm vsí, zdědila po smrti Václava Segenschmieda Marie Anna Křivánková a její manžel Bernard. Za Marie Křivánkové došlo ještě koncem 18. století ke klasicistní úpravě hlavního západního průčelí a v roce 1834 ke zmenšení zámecké kaple. V roce 1881 zámek s kaplí vyhořel a ještě téhož roku jej Eduard Křivánek prodal dr. Antonínu Waldertovi. 

Podrobněji  o Familie von Krziwanek - http://www.steinbauer.biz

Teprve počátkem 20. století byl zámek v plném rozsahu obnoven, když roku 1908 dal nový majitel Robert Stangler opravit i zámeckou kapli.

Původně barokní zámek ve Věži má dnes klasicizující hlavní průčelí s trojúhelníkovými štíty na atice a trojosé rizality s balkóny. Průčelí zdobí ornamenty na portálových vlysech a římse. Z klenutého přízemí vede do patra trojramenné schodiště na toskánských sloupech, jenž je opatřeno litým železným zábradlím. Součástí zámeckého areálu je rozsáhlý park se skleníkem a sýpkou. Severně k parku přiléhá novogotická kaple „Krista Krále“, která byla postavena v roce 1930 dle návrhu Vejse - Deyla z Hořic, s hrobkou a sochou Kristovou. V této hrobce jsou uložena některá těla majitelů zámku. Zařízení zámecké kaple sv. Jana Nepomuckého bylo pořízeno na počátku 20. stol., 3 obrazy pochází z původního zařízení z 18. století.

Zámek byl v roce 1948 od posledního majitele Roberta Stanglera převzat státem a po vnitřních úpravách je od roku 1958 majetkem Okresního ústavu sociálních služeb v Havlíčkově Brodě, nyní Kraje Vysočina a je využíván jako Ústav sociální péče pro dospělé. I přes své využití je zámek stále dominantou obce Věž a jeho krásný park slouží k odpočinku mnoha lidí.

Domov ve Věži- více informací naleznete zde: https://www.domov-vez.cz/historie

Obec

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28
1
29 1 2 3
4 5 6 7 8
1
9 10
11 12 13
1
14 15 16 17
18 19 20 21 22
1
23 24
25 26 27
1
28 29 30 31

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Aktuální počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
déšť se sněhem 6 °C 1 °C
středa 20. 3. jasno 8/0 °C
čtvrtek 21. 3. jasno 9/0 °C
pátek 22. 3. oblačno 12/3 °C