Leština

Tato ves vznikla už ve třináctém století, tak jako okolní vesnice. První písemná zmínka o zdejší vsi Leština je v zemských  deskách uváděna při prodeji humpoleckého panství v roce 1496. V tomto roce 3. října koupil panství Jan Trčka z Lípy od Bohuslava a Vlacheně, bratrů z Leskovce a syn jejich bratra Jetřicha Jana. Jednalo se o město Humpolec, hrad Orlík, ves Čejov, Plačkov, Leštinu, pustiny v Plačkově a Bransoudově, ves Skálu a další.

Další připomínka vesnice je z roku 1569 v souvislosti s prodejem statku ve  Věži lipnickým majitelům. Leština tak prožívala svou historii společně s nedalekou vsí Skálou.

Ves trpěla jako ostatní vesnice v letech 1639-1648 nájezdy švédských vojsk, která dobyla nedaleký lipnický hrad a pořádala loupežné nájezdy do okolí. Střídali se s císařským vojskem, které chtělo dobýt hrad zpět.  Obyvatelé, kteří se neschovali do hlubokých lesů, trpěli a často přišli i o život.  Vojáci obou stran vše zabavovali a často vypálili i stavení. Třicetiletá válka skončila neradostnou bilancí. Počet obyvatel se v Čechách snížil o celou čtvrtinu. Nejinak tomu bylo i v Leštině.

Berní rula z roku 1654 uvádí pouze dva původně osedlé rolníky, Václava Staňka a Václava Krále. Jako nově osedlí rolníci jsou uvedeni Jan Knotek a Martin Jírů - šindelář. Jako rolník ze živnosti zkažená je zapsán Martin Kulhavej. Měl zbořené stavení, role neosíval a potahem se nemohl zaopatřit. Pustý rolnický grunt měl Václav Prokeš s  poznámkou: Dokonce pustý, stavení žádné není, role všechny ladem leží. U prvních dvou osedlých je následující hodnocení: Tito dva mohou obstáti, půda však hubená, hornatá, kamenitá a nevejnosná.

Urbář okrouhlického panství, pod které ves patřila, uvádí v roce 1668 pět a půl lánů půdy, která byla rozdělena mezi Matěje na Skálově, který měl jeden a půl lánu a mezi Ondřeje Lišku a Václava Duška na Jirkově, kteří mají jeden lán. Jan Bína měl tři čtvrtě lánu a Jíra Staňků pouze čtvrt lánu.

Zdejší ves platila okrouhlickému  panství 5 zlatých, 58 krejcarů na svatého Jiří a 7 zlatých, 12 krejcarů na svatého Havla. Výkupné za robotu činilo 14 krejcarů. Odváděla i naturální dávky šest vykrmených hus a šest slepic ročně.

V tereziánském katastru panství Okrouhlice z roku 1754 je uvedeno ve vsi osm hospodářů s celkovou výměrou 240,2 korů polí, 50,1 pastvin, 60,3 ladem ležící  půdy a 23,2 louky. Vrchnost užívala i násadní rybník a zřídila ze dvou usedlostí v roce 1715 panský dvůr. Uvádí  se zde i osm bezzemků a jeden tkadlec. Velký dřevěný kříž měl být postaven na obecním pozemku v roce 1796. Údajně byl do Leštiny přivezen z vesnice Insazen.

Další pohromou pro zdejší obec byla válka Rakouska-Uherska s Pruskem. Po prohrané bitvě u Hradce Králové táhlo pruské vojsko v roce 1866 na Vídeň.

V červenci tohoto roku táhlo i přes Leštinu. Obyvatelům sebrali vojáci všechny potraviny, kuřivo a koně. Znovu se ve vsi objevili po uzavření míru v srpnu, když se vraceli domů. Vše se opakovalo. Co však bylo nejhorší, po jejich odchodu nastala bída, drahota a vojsko přineslo do vsi obávanou nemoc choleru. Této zákeřné nemoci podlehlo v obci dvacet dva obyvatel.

Od roku 1793 docházeli zdejší žáci do školy ve Skále, která byla v tomto roce zřízena. Leština v té době patřila pod obec a rychtu ve Skále a panství okrouhlické. Tento stav trval až do roku 1849.

Sbor dobrovolných hasičů byl ve vsi založen již v roce 1903. Mimo svých úkolů byli hasiči také organizátory ochotnického divadla, plesů a tanečních zábav. Po přestavění zdejšího hostince v roce 1934 si sbor ze svých prostředků pořídil malé jeviště. Tak byla umožněna ochotnická činnost, která měla velmi dobrou úroveň. Celkem bylo sehráno dvacet osm divadelních představení, s nimiž zajížděli i do okolních vesnic.

Místní chudobinec byl zřízen pro zdejší chudé občany v roce 1912. V tomto roce bylo zakoupeno stavení čp. 10 od Jana Křepínského a domek věnován pro tyto účely. To se však již nad Evropou stahovaly válečné mraky.  Dne 26. července 1914 došlo k vyhlášení mobilizace, při níž narukovalo z Leštiny jednadvacet mladých mužů. Za dva dny pak císař František Josef I. vyhlásil válku Srbsku. Tak započala první světová válka. Nastala opět veliká bída. Všechno bylo konfiskováno pro válečné účely. Na polích pracovali jen starci, ženy a děti. Smutný byl konec války. Pět vojínů bylo zajato nebo přeběhlo a později vstoupili do československých legií v Rusku, Itálii a Francii. Osm mužů se již nevrátilo zpět do rodné vesnice, padli na bojištích. Ostatní se vrátili zbídačení a nemocní. O to  radostnější bylo zřízení samostatné Československé republiky v roce 1918.

Po skončení války došlo na žádost zdejších obyvatel k oddělení od Skály. V roce 1919 se stala Leština samostatnou obcí. Při sčítání lidu v roce 1921 žilo v obci sto tři mužů a sto žen. Polní cestu do obce ze Skály nahradila v roce 1924 okresní silnice.

Na návrh zdejšího starosty Vojtěcha Svobody postavila obec pomník padlým v první světové válce. Slavnostní odhalení se uskutečnilo 24. května 1931. Pomník se vydařil a Skalští  jim ho velmi záviděli, že je lepší než ten jejich a že mají i lépe upravenou náves. Mezi obyvateli se uskutečnila sbírka na stavbu místní kaple. Za peníze ze sbírky nakoupila obec materiál a lidé zdarma kapli v roce 1934 postavili. Slavnostní svěcení a zasvěcení svatému Václavovi - patronu České země  se uskutečnilo 28. září téhož roku. Uprostřed návsi pod mohutnou lípou stojí kamenný kříž datovaný rokem 1902.

Velkou událostí se stala elektrifikace obce. Již na vánoční svátky v roce 1939 se rozsvítily ve staveních žárovky. To vše ovlivnilo hospodářský a kulturní život. Třicátá léta minulého století byla poznamenána velkým rozvojem v obci. Ten se zastavil opět za druhé světové války. Někteří mladí museli nastoupit na nucené práce v Německu, ale i u nás.

Velké odvody potravin zapříčinily bídu všech obyvatel. Na vsi ještě ne tak velikou jako ve městech. Radost občanům přinesl konec války v roce 1945. Smutné stránky života na vsi začaly až po roce 1948. Moc ve státě převzala komunistická strana a začala být uplatňována kolektivizace vesnic. I v Leštině došlo k založení jednotného zemědělského družstva. Nezastavil se ani rozvoj obce. Největší akcí se stalo zřízení obecního vodovodu a později i kanalizace. Poprvé došlo i k provedení bezprašného asfaltového povrchu komunikací.

Z bývalé hasičské zbrojnice byl zřízen obchod se smíšeným zbožím. Místní JZD se sloučilo s Věží a Jedouchovem ke společnému hospodaření v roce 1971. Po roce 1989 si někteří zemědělci vzali zpět svá pole, ostatní pak hospodaří společně v současné akciové společnosti ZAS Věž.

Ke sloučení obcí s Věží došlo v roce 1985 a trvá dosud. Nedaleko od vesnice v lesním porostu  Veselsko zbudoval Lesní závod Ledeč nad Sázavou oboru pro muflony.

Leština je v současnosti částí obce Věž a žije zde sto obyvatel.